Tenhle "návod" jsem se rozhodl napsat (a každý ho může dle úvážení v příspěvcích doplnit), protože se dva lidé v mém okolí rozhodli objevovat krásy MacOSu <=8.1 u 68k/PPC Maců. A také protože vím, že bez přechozích (nebo minimálních) zkušeností s touto platformou můžete velice snadno propadnout depresím a pocitům bezmoci. Dalo by se totiž říct, že jak byla v určité době nepřátelská skupina linuxáků k nováčkům, tak protřelí MacOS mazáci z devadesátek jsou ještě horší. Možná jsou prostě mrzutí, protože "věk". Možná si myslí, že jsou něco víc. Kdo ví... Pokud si ale dáte tu práci a juknete na nějaká zahraniční fóra, často zjistíte, že se k neznalým tazatelům chovají hnusně a povýšeně, případně místo požadované odpovědi nováčky dehonestují ("kdyžs neměl tehdá prachy na Maca, tak se mezi nás neser a dál si šlapej na PeCi, socko" - ano, i na takové uživatele narazíte).
Spoustu informací vám dnes zatají i Google, protože "nové a lepší algoritmy". Takže se vám stane, že tvrdošíjně vymýšlíte stopadesátou variantu vyhledávácí fráze a Google stejně tvrdošíjně píše "mysleli jste..." a nabízí odkazy na problematiku nových Maců a OS X.
Z pohledu Amigisty mohu zodpovědně říct, že vpasování se do starých MacOSů je hodně podobné začátkům z AmigaOSu. Některé hry a programy fungují dobře na MaCOS8, jiné si zase nespustíte na ničem novějším, než je sedmička. Typickým příkladem je třeba trilogie velmi oblíbených Gobli(ii)ns. Settlers II zase protestují, pokud máte aktivní virtuální paměť. S tím přichází má první rada: jestli máte PPC Maca, dejte si na jeden disk 8.1, na druhý 7.5.5. Pod 8.1 polezete na net a dělat všechny ty "novější věci", pokud vás zajímají ("office", "adobe", maily, atd.), ve sedmičce si zase hodíte hry a další libůstky.
Při přípravě disků zapomeňte na HFS+. Za prvé ho vlastně nepotřebujete, za druhé s ním špatně pracují emulátory pod Winama, které se některým uživatelům budou hodit na přenášení dat do Maca, případně v nich můžete své disky elegantně zálohovat. Hned z kraje přípravy se rozdělíme do tří skupin. První je na tom nejhůř - nemají jak připojit SCSI disk z Maca do PeCe. Těm zbývá jediné - instalovat z disket neb CD. Stačí na straně PC USB disketovka a image instalačních disket, které jsou grabnuté na PC (opravdu IMG/IMA - zapomeňte na DSK, atp.). Ty najdete na
https://winworldpc.com/ (v menu nahoře klikněte na library). V případě CD budete potřebovat samozřejmě vypalovačku a stahujte ISO (ne toast - i když i to jsem kdysi nějak převedl na ISO pomocí jakési obskurní utility).
Další skupina, která má možnost připojit SCSI disk do PC, si rovnou nainstaluje Basilisk II ve verzi, která umí přistupovat k fyzickým zařízením, přiřadí image instalačního média mezi mechaniky a dá se do toho. Tady už můžete použít i toast image, Basilisk (nebo SheepShaver) s nimi umí pracovat bez problémů.
Poslední skupina, vlastníci nějakého toho SCSI2SD zařízení (třeba BlueSCSI) mají vyhráno úplně. SD naformátujeme na FAT32 nebo exFAT (prý je exFAT rychlejší, ale nijak extra jsem to neměřil), pomocí Disk Jockey for Windows (
https://diskjockey.onegeekarmy.eu/windows/) si vytvoříte obrazy disků (doporučuji jeden disk na MacOS8, další na MacOS7.5 nebo 7.6.1 a jeden na hry - velikost nechávám na vašich preferencích, ale obecně na osmičku 2GB, sedmičce stačí 512MB, no a na hry co hrdlo ráčí). Pojmenujte obrazy dle návodu k vašemu SCSI2SD řešení, hoďte je na SD kartu a přidejte instalační médium toho OSu, který budete instalovat jako první (doporučuji stáhnotu z Kocourova Gopheru CZ verzi MacOSu -
gopher://kocourovo.eu). Zde se sluší připomenout, že třeba u BlueSCSI musíte alespoň trochu znát problematiku SCSI IDček. Pokud máte v Macovi CD-ROM a mechanický disk (ten obecně nechávám kvůli vyšší přenosové rychlosti pro MacOS8, čili na SD jsem si vytvořil jen disk na 7čku), musíte obrazům nastavit volná ID, jinak se budou zařízení tlouct - u BlueSCSI se to dělá nastavením prefixu ve jméně souboru.
Ještě snad dodám, že u PPC Maců je vždy lepší instalovat OS na reálném železe. S výsledky z emulátorů nemám dobré zkušenosti, kdy systém občas padá, případně PPC věci nefungují vůbec, protože jim nejspíš chybí nějaké knihovny v systému.
Pokud instalace dopadla dobře, pak se nyní kocháte pohledem na instalaci MacOSu, která v sobě má i nějaké ty podpůrné utilitiky okolo (třeba Disk Copy, mailového klienta, atp. - záleží na tom, co jste si zvolili při instalaci, případně se to odvíjí od verze systému a jestli třeba instalačka už nebyla někým upravena, aby toho obsahovala víc). Amigisté a Ataristé budou v tuto chvíli určitě zmateni méně, než takový PíSíčkář. Ale i jim nakonec spadne hřebínek
V klidu si projeďte všechna okénka a nabídky v menu, ať se plně seznámíte s tím, co v základu MacOS nabízí. Nastavte si vhodné rozlišení, barevnou hloubkou, pohrajte si s pozadím plochy, jestli vám žije baterka na boardu, tak si nastavte i datum a čas (mimochodem, ty baterky jsou tzv. poloviční AA a mají je třeba tady
https://baterie-primarni.heureka.cz/saf ... /#prehled/). Jestli si chcete na jiný disk nainstalovat další MacOS, vyměňte instalační médium a udělejte to. Startovní disk se volí v "jablíčko", ovládací panely, spouštění (případně Startup Disk v eng verzi).
Nyní se zase vrátíme k nutné (a zřejmě nudné) teorii. A začneme tím nejdůležitějším: jako v mnoha jiných OSech, i zde platí, že přípona soubor nedělá. Jenže v MacOSu mnohdy ani nedělá soubor to, že my víme o co se jedná. To si dobře zapamatujte, protože se tak vyhnete vyčerpávajícímu vztekání, kdy programu cpete soubor, který by měl znát a on ho tvrdošíjně odmítá (typicky opět Disk Copy, různé depackery, atd.). MacOS a programy v něm se totiž často rozhodují podle toho, co má soubor uvedeno v creator a file type. A to je peklo, protože za ty roky, kdy se nejrůznější programy a hry skladovaly na nonHFS discích, soubory o tyto informace logicky přišly. Často je tedy budete muset souborům z netu nebo vašich zásob dopisovat a prskat při jejich hledání (seznam některých najdete třeba tady:
https://www.macdisk.com/macsigen.php). Zadávat tyto kódy můžete buď kliknutím na Soubor/Info, nebo sofistikovaněji utilitou Creator Changer (
https://macintoshgarden.org/apps/creator-changer), v které můžete i třeba klonovat informace z jiných souborů nebo pohodlně vybírat z rolovací nabídky (opět platí, že tam není vše - ale nabídku si můžete libovolně rozšiřovat). U Creator Changeru si i vyzkoušíte, že není dobré jen bezhlavě stahovat, ale číst i popis a občas neuškodí prolítnout komentáře. To je mimochodem výhoda Macintosh Garden oproti Macintosh Repository, kde z 90% nejsou informace žádné. Tak schválně - kolik z vás bude prskat, že nevidí v rolovací nabídce žádné přednastavené možnosti
Hned druhá nejdůležitější věc jsou archívy. Zapomeňte na 7z, RAR, atp. Tady jedeme v SIT, HQX, SEA, ZIP (hodně blbě) a dalších, vč. nejrůznějších obrazů disket.
Takže se mrkneme na tuto stránku:
https://macintoshgarden.org/apps/stuffit-expander-55 // Vlastně bych měl ještě něco dodat. Pokud má váš Mac možnost přístupu na síť a dost paměti (tj. alespoň 32MB), budete mrkat zásadně z Maca. Vyhneme se tím přetahování dat z PC do Maca. // Nebožáci, co nemají přístup na net, případně Maca s 020kou nebo pomalou 030kou (smysl to má tak od 33Mhz, ale i tak se načekáte) a jsou odkázáni na diskety, ti si stáhnou IMG soubor a zapíší ho na disketu v PC. Při té příležitosti si můžete všimnout nešvaru známého třeba z Amigy, kdy i samotné LHA bylo dlouho na Aminetu distribuováno jako LHA archiv. Vidíte mezi downloady ty ZIPy, SITy, DSKčka? No, jeden by blil. Opět doporučuji přečíst i komentáře, kde například najdete informace o tom, že ani na samorozbalovací SEA archívy nelze spoléhat, nebo další rady, co zapsat do file infa, pokud image diskety tyto informace ztratil. Majitelé SCSI2SD redukce mohou sáhnout pro instalační image CDček ke Kocourovi na Gopher (nebo si je stáhnout z OC FTP), které jsou ve verzi 7.6 a 8.1 otuněné o užitečné utility. Ti ostatní si ještě stáhnou Disk Copy v poslední verzi a ZipIT z Macintosh Garden (dále už jen MG). Na Maca existuje víc unziperů. Dokonce některé ZIP archívy rozbalí i StuffIt. Ale pokud se nechcete vztekat, že nějaký ZIP archiv rozbalit nejde, tak ZipIT je jistota. Kdo si chce se StuffItem hrát víc, sáhne po Deluxe verzi
https://macintoshgarden.org/apps/stuffit-deluxe (ta je dle mého i lépe integrovaná do systému), ale to už prostě ve verzi 5.x a vyšší na disketu nenarvete.
S archívy a obrazy disket zřejmě objevíte i další pěknou vychytávku MacOSu. A tou je čupa drag&drop. Otevřít soubory v mateřských programech totiž můžete několika způsoby. Samozřejmě nejjednodužší je ho dvakrát poklepat. Pokud má správné hodnoty creator a type, pak se otevře v programu k tomu určeném (např. Disk Copy). Pokud se neotevře a nemá správný creator/file type, pak ho můžete přetáhnout přímo na ikonu programu, v kterém ho chcete otevřít (to platí i pro případ, že máte defaultně nastavené otevírání např. otevírání imagů disků v Disk Copy, ale z nějakého důvodu chcete, aby si s ním pohrál StuffIt Expander). No a ta poslední možnost je, že otevřete mateřský program a dáte "soubor" a "otevřít". Vím, že z dnešního pohledu je už to takové samozřejmé, ale v devadesátkách jste se s něčím takovým v jiných OSech moc nesetkali.
A ohledně StuffItu je nutné ještě dodat, že je dobré se podívat, jaké všechny soubory podporuje a co s nimi umí. StuffIt je totiž hodně blbuvzdorný a podle creator/file type soubory nehodnotí, což je mnohdy véééliká úleva.
Tak, to by pro dnešek stačilo. Příště se podíváme na to, jaké programy použít "na internet" a co lze od nich v dnešní době čekat. Také mrkneme na některé oblíbené playery a viewery té doby, aneb QuickTime player je upa k hov..... A taky jukneme na hry, protože těch je, oproti všeobecně vžité představě v ČR, fakt mrtě.
Mezitím můžete psát případné dotazy (MacOS znovuobjevuji cca tři měsíce - dříve jsem si s ním hrál jen občas na Amize), protože jsem mohl na něco zapomenout, případně připomínky, protože máte třeba lepší řešení, o které se můžete podělit.
Přihlásit se
Registrovat
OC Wiki 
OC GitHub 
FAQ
Hledat
