Ano, assembler strukturu proměnné neřeší, jenom jí přiřadí paměťový prostor v bajtech.
Ale když přiřazuje jednobajtovou hodnotu, tak tomu musí rozumět, aby přiřadil hodnotu jednoznačně.
A rozumí tomu dobře, když chci naplnit hodnotu do integer bez znaménka, dekadicky 0 až 255, integer se znaménkem, dek. hodnota -128 až 127, nebo string - tabulkovou hodnotu znaku, nebo přímo binárně.
Všechny ostatní implementace musím "nějak" osekat a to "nějak" není standardně definované a vždy způsobí ztrátu informace.

V r.82, když se u nás začínalo s mikroprocesory, jsem si napsal pod ADT4500 univerzální assembler, do kterého jsem si postupně doplňoval mikroprocesory, které jsem potřeboval oživit.
V tý době žádnej internet nebyl a vývojové prostředí stálo většinou pěkný prachy.
Nesnažte se starýho psa přesvědčit, že se mají překladače psát jinak

V asembleri si ja mozem bez problemov napisat napriklad LD A,-200 a (temer) vsetkym kompilerom bude uplne jasne ze do A sa dava hodnota #38, kdezto vo vyssom jazyku by nieco ako char a = -200; nepreslo pretoze -200 pretecie rozsah jednobajtoveho integeru a kompiler to uz nevie nacpat do jedneho bajtu.

No a na co je to dobré, že to zpracuje číslo, které se do jednobajtového nevejde a uloží se tam jen spodní byte výsledku ?

Tady je to protože si tvůrce assambleru zjednodušil práci a na převod na binární hodnotu používá stejnou rutinu i pro DEFW a nedělá žádnou kontrolu.

Ale jak sám píšeš (temer) spolehnout se na to nedá.

"Temer" som napisal preto lebo (ako som pochopil) konkretne tvoj univerzalny assembler pre ADT4500 tuto slobodu programatorovi neposkytuje. Ale vsetky asemblery, s ktorymi som ja v zivote robil, ju poskytuju.

Podle mne jde vic o komfort: prekladac by mel naplnit spravne zadany byte - coz udela - a navic poskytnout informaci (warning) o tom, ze zadana hodnota je vetsi nez povoluje misto ulozeni. Pokud chci mit preklad bez warningu, tak vetsina prekladacu ma moznosti, jak zadavany rozsah omezit: treba funkce AND nebo funkce pro vlozeni nizsiho bytu konstanty apod.