misticjoe píše:
Člověka to nutí k zamyšlení - kdyby tyto dvě hry vyšly v této kvalitě na malém Atárku tehdy, nebylo by oblíbenější?
Dvě hry by to nejspíš nezachránily. 8bit Atari na tom v roce 1984 nebylo dobře a firma zcela správně napínala síly k 16bitovým počítačům.
Cenová válka s C64 už byla prohraná, odklon vydavatelů her pokračující a zastaralost technického řešení z roku 1979 stále viditelnější.
Atari taky moc nepomohl ten jejich nešťastný kazeťák. C64 a ZX byly pro hráče velmi dobře použitelné jen s ním (a tím pádem finančně dostupnější). Atari ani náhodou. Disketovka a nakupování cartridge celou věc pořádně prodražily.
Czech Human píše:
V podstatě celá myšlenka hry je jen tupé skákání paňácou po místnostech, kde se vyskytují více či méně psychedelické objekty, jejichž jediná vlastnost je, že vás při dotyku zabijí... Nějaké intelektuálno tu přijde zkrátka. Na mě to působí dojmem, že autor možná kdysi měl na začátku velké plány, ale pak tak nějak zůstalo u skákání panáčkem protože nic složitějšího nezvládl/už na to neměl náladu (a to nemyslím ve zlém, něco většího naprogramovat jen na těch původních strojích vybavených leda kazeťákem je dobrá osina v zadku).
Tehdy, ve srovnání s ostatními "místnosťovkami", to bylo velmi dobré. Místnosti značně různorodé, nepřátelé také. Hráč měl pocit, že doopravdy prochází velikým domem. Hra tehdy byla schopná hráče vtáhnout do své atmosféry a silně na něj zapůsobit. Nejen aby hru vyhrál, ale aby celý ten veliký dům prošel a objevil každý kout (hrál si). Takových her tehdy moc nebylo.