Vím, že je to už skoro pět let staré vlákno, ale kdyby měl někdo o programování na Amize zájem, tak přidávám pár (snad užitečných) vysvětlení.
Lisiakovo hledání RAW formátu je trochu matoucí. Trochu.
Ano, může se říct, že existuje něco jako RAW (surový, syrový) formát. Jsou to data uložená v paměti tak, aby se daly přímo předat DMA systému Amigy, Agnus čipu, která čte data a předává je čipu Denise, která je ukládá do svých shift registrů a ty společně s uloženou paletou barev pak používá ke generování výstupního obrazového signálu.
Problém je v tom, že systém je natolik flexibilní, že uložení dat není pevně stanoveno. Proto není a ani nemůže být nějaký standard a tudíž ani standardní formát. Asi proto by se většina programátorů na Amize zdráhala nazvat RAW formát formátem v tom obvyklém slova smyslu tak, jak se to užívá pro pojmenování ILBM (IFF/ILBM), PCX, PNG atd. apod.
Asi tou nejjednodušší organizací dat pro grafický DMA systém Amigy je ten, který zde uvedl Peroxid (viz výše). Jednotlivé wordy (OCS/ECS Amiga DMA systém vždy čte po wordech) jdou v řádku jeden za druhým (např. 20 wordů pro šířku 320 pixelů). A jednotlivé řádky jsou v paměti postupně jeden za druhým. Když jsou všechny řádky vyčerpány, následují řádky dalšího bitplane (bitové roviny), a tak dále podle počtu bitplanes (podle použité barevné hloubky).
Jenomže na Amize to takhle být nemusí. A velmi často ani není. Existuje jediná jistota a jediná pevně stanovená věc daná designem DMA systému čipu Agnus: DMA čte (fetch) z paměti při konstrukci řádku postupně wordy za sebou. Počet čtení je dán hodnotami v registrech DDFSTRT (display fetch start) a DDFSTOP (display fetch stop). Toto chování se nedá změnit (hodnoty v registrech samozřejmě kdykoliv ano) . Zobrazený řádek obrazových dat předaný čipu Denise se vždy musí skládat z wordů určitého počtu, které jsou v paměti uloženy sekvenčně za sebou.
Ale tím všechny jistoty v podstatě končí. Není pevně stanoveno, odkud se mají vzít data pro další bitplany (jsou-li zapnuty). Není pevně stanoveno, odkud se berou data pro konstrukci dalšího obrazového řádku. No a kdybych měl být úplně korektní, ono ani není tak úplně pevně stanoveno odkud se berou data při konstrukci toho jednoho řádku (adresy pro fetch se vždy čtou z registrů BPLxPTH/BPLxPTL a ty se mohou klidně za běhu měnit) 
Proto záleží jen na programátorovi, jaký "formát" mají data, které DMA systém čte.
A to je na Amize tak krásné i po více než třiceti letech 
|
.