Jiiira píše:
1)
Jaké je při programování v assembleru obvyklé/oblíbené/doporučené využití registrů Z80? Když pominu registry jako A nebo SP, které jsou dost nezastupitelné
, tak myslím třeba to, že BC se používá jako počet opakování cyklu, a podobné zažité zvyklosti...
Nic take ako obvykle ci doporucene pouzitie registrov vo vseobecnosti neexistuje. Pokial to instrukcny subor umoznuje, mozes pouzit hocico na cokolvek. Napriklad v mojom rotazoomeri som pouzil SP pre uschovanie jednej suradnice vektora ktory definuje otocenie a zvecsenie obrazku. Takze ako registre pouzijes, je uplne na tvojej fantazii
Ale predsa len existuje zopar tipov, ktore vyplyvaju z instrukcneho suboru, a ktore tym padom umoznuju pisat efektivnejsie programy.
Jiiira píše:
2) A
jak je to s voláním podprogramů, knihovních funkcí, či služeb OS, jestli je v tom taky nějaký léty osvědčený úsus. Předpokládám totiž, že se budu snažit, abych nemusel stejný kód psát víckrát,
a tudíž jaksi spontánně dospěju k tomu, že si budu budovat nějakou vlastní knihovnu funkcí... Takže mi jde o to, abych si položil solidní základ (také) v tom, že budu optimálním způsobem předávat parametry (a přebírat výsledky)...
Proto jsem si chtěl vzít příklad z nějaké knihovny, či operačního systému...
Tu vo vseobecnosti existuju dva najpouzivanejsie modely predavania parametrov a vysledkov.
a) Vsetko v registroch - najefektivnejsie, najrychlejsie. 8 bitovy udaj obvykle v A, 16-bitovy v HL, 32 bitovy v nejakej dvojici 16-bit registrov. Ale pri vecsom mnozstve a rozsahu parametrov to zacne byt neprehladne.
b) Vsetko v pameti v presne specifikovanej strukture. Je to pomalsie, ale zase je to prehladne aj pri vela parametroch. Tento sposob pouzivaju niektore OS (betadisk, +d/disciple). Vyhodu je ze parametre mozno pohodlne nastavovat a citat pomocou (IX+offset).
Samozrejme oba sposoby mozno kombinovat a napr. jeden z parametrov v registroch bude adresa struktury v pameti s dalsimi parametrami.
Kompilery vyssich programovacich jazykov to robia tak, ze naPUSHuju vsetky hodnoty do zasobnika, kde si ich potom volana procedura preberie. Tento sposob je dobry na automaticky preklad, ale pre pisanie programov v asemebleri je tak trosku "kostrbaty" a neprehladny.
